Jitka (Housková) Valoušková: Od DNF kvůli pomoci zraněné kamarádce po založení čistokrevné Valouškovic Běhej lesy smečky
Psal se rok 2017 a kdo už tehdy běhal lesy, zažil tu neskutečnou bouřku, která se krajem Vysočina prohnala. Do cíle dlouhé trasy mi zbývaly necelé tři kilometry a měla jsem před sebou závěrečný terénní úsek, který začínal dost prudkým klesáním. V tom jsem ale zahlédla svou běžeckou parťačku Aničku Hill (tehdy Bartákovou), jak se svíjí a drží si krvácející tržnou ránu na koleni. Společně s ostatními běžci jsme ji dovedli k autu časomíry, kterým nás ochotně odvezli do zázemí k rychlému ošetření a Aničku následně sanitkou do nemocnice. Tam jí zašili obě kolena i oba lokty a po dlouhé rekonvalescenci mohla zase začít vesele běhat dál. A běhá dodnes!
Byl to můj první závod, který jsem nedokončila. DNF kvůli poskytnutí pomoci mi připadalo naprosto přirozené a samozřejmé. Ovšem překvapení od organizátorů, které mi přišlo poštou týden poté, už mi samozřejmé vůbec nepřipadalo! Děkovný dopis a tričko Běhej lesy jako pozornost za pomoc zraněné běžkyni mi udělalo velkou radost!
Pár týdnů na to mě telefonátem překvapil i pan Valoušek, tiskový mluvčí celého seriálu. Vyptával se na podrobnosti a můj příběh chtěl vydat v rubrice „Zajímavé příběhy běžců Běhej lesy.“ Při autorizaci textu, který jsem mu částečně přepsala, jsem ho asi překvapila pro změnu já. Asi netušil, že jsme kolegové z oboru. Nakonec jsme dali dohromady finální verzi a článek vyšel. To jsme v té době ale ani jeden netušili, že tento článek je vlastně jen takovou předmluvou pěkně tlusté knize, kterou jsme začali psát náš společný příběh…
V té době jsem byla členkou vedení PR klubu. Vůbec jsme o sobě nevěděli, já ho znala jen podle jména a mohla jsem jen odhadovat, jak takový Richard vypadá. Po jedné akci, kde byly zřejmé vzájemné sympatie, si mě přidal do přátel na Facebooku a pozval mě na kafe. Pozvání jsem tehdy přijmout nemohla, přestože se mi hrozně od první chvíle líbil, vídali jsme se dál jen na setkáních PR Klubu a také na závodech Běhej lesy.
Dál jsem běhala a místo pozvánky na kafe jsem o rok později kývla na nabídku startovného na letní Jizerskou 50. I když jsem trénovala, neuměla jsem si moc představit, že uběhnu 50 kilometrů v terénu, ale nakonec jsem si to moc užila a byl to takový můj životní závod! V cíli jsem ho pak hledala a chtěla jsem mu poděkovat za startovné i za krásný zážitek. Na závodě ale tehdy nebyl, tak jsem si osobní poděkování schovala na podzim téhož roku, kdy nám okolnosti přály a mohli jsme vyrazit na ono kafe, respektive na večeři a pivo.
Ten večer s nadsázkou prohlásil, že budeme mít dvě dcery - ty máš jednu ségru, já čtyři, takže my spolu budeme mít dcery dvě…
V roce 2019 se nám narodila Nela, následující rok jsme měli svatbu a loni se narodila druhá dcera Sára. Dneska Běhej lesy objíždíme celá rodina a letos už možná i mladší Sára vymění kočárek za tenisky.
Životní cesty Jíti a Richarda se potkaly několikrát, ale až díky Běhej lesy se vydali na cestu společnou. Tak už na nic nečekej a vyběhni z brlohu!
Doběhnout si pro svoji love story můžeš třeba na Karlštejně 13. května. A za pět let budeme psát právě o Tobě!