Týmovka v podání Honzy Procházky: Uběhl 94 km za bezmála 9,5 hodiny v 9 úsecích. A bylo to pro něj těžší než ultra!

Je mu 31. Nejvíc běhá v horách a rád leze, přestože žije v Brně. V ultra závodí dva roky, loni prvně s ambicemi. Ani moc neběhá, týdně kolem 60 km, je jen dobře geneticky vybavený, jak sám o sobě s nadsázkou říká. Běžel mimo jiné stomílovku na Istrii pod UTMB, Lysohorský ultra trail, Strážnickou stovku a letos chce obhájit vítězství s parťákem na B7. A příští rok? Těší do Dolomit na Lavaredo, které mu bude nejvíc vyhovovat, a taky na Týmovku, samozřejmě!

Jaké to bylo? Jak se to stalo, a hlavně, PROČ? Honzo?

Jsme parta kámošů a hrozně jsme si chtěli zaběhnout nějaký týmový závod. Jenže jak skloubit hobby běžce a ultra běžce? Týmovka v kategorii 4členných štafet na 200 km byla jasnou volbou! A  za každého jsem vzal jeden jeho nejdelší okruh. 

To dělá dohromady 42 km navíc pro tebe. Takže plán rozpočítat celou trasu 200 km rovným dílem vůbec nebyl?

To jsme rovnou zrušili, aby běželi každý těch 50 km. Vytvořil jsem tabulku s nejrůznějšími možnostmi a nechával to do poslední chvíle otevřené. Týden před Týmovkou jsem totiž běžel Lysohorský Ultra trail (67 km) a čekal jsem, v jakém stavu se vrátím. Nakonec jsem se rozhodl tu nejdelší variantu naservírovat sobě. A šel jsem do toho s prázdnou hlavou hrozně si to užít! Byla to velká výzva i pro mě, protože tuhle vzdálenost sice běhám, ale na jeden zátah, bez přestávek!

Nakonec jsi za každého z tvých týmových kolegů vzal jejich "druhý" dlouhý úsek. Zatímco oni běželi dvakrát 4 km, dvakrát 8 km a pouze jednou 14 km okruh, pro tebe to celkem vyšlo na pět čtrnáctikilometrových, dva osmikilometrové a dva čtyřkilometrové. Jak sis to rozdělil a jak plánoval rozdělení tebe versus ostatní?

Ano, je to tak. Bylo to poměrně komplikované, protože jsme museli dodržet pravidla Týmovky. Jeden běžec nesměl běžet dva úseky po sobě a zároveň se neustále musely střídat úseky 14-8-4. Ze začátku jsem měl delší přestávky, což je vidět i na lepších časech. 

Celkem jsi vyběhl do devíti úseků. Pauzu mezi jednotlivými okruhy jsi měl pokaždé jinak dlouhou, od 21 minut po 2 h 47 minut. Na to přeci jenom ultraběžec není zvyklý, jak ses s tím vyrovnával? Mělo to vliv na tvé časy?

Chtěl bych říct, že celkově to bylo super! Rozhodně toho nelituji, byl to pro mě skvělý trénink na rychlost. Přestávky daly závodu novou dimenzi, nejsem na ně zvyklý a v tomhle jsem udělal chybu. Špatně jsem jedl a žaludek mě tentokrát fakt hodně potrápil. Obvykle běhám na gely, jenomže ty fungují jinak. Láduji jeden za druhým, ale když tělo vychladne, tak to prostě nefunguje, zase rychle najet na ty rychlé cukry.

Kdy tedy přišla nějaká krize?

No nejhorší zážitek byl na posledních dvou okruzích. Šíleně mě bolelo břicho hned po výběhu. Ale naštěstí nepřišel stav, že to chci vzdát. Tak jsem to doběhl!

A nejlepší zážitek nastal kdy?

Hrozně se mi líbily všechny seběhy. Nejlepší byl ten šíleně terénní z Devíti skal, tam jsem to vždycky pustil a všechny předběhl, to mě šíleně bavilo!

Stihli jste si vůbec jít s takovou náloží kilometrů lehnout?

Ne, vůbec jsme nespali, kolegiálně! Ani ti, co běželi míň. V pauzách jsme se snažili ohřát. Byli jsme ve spacáku, to nebylo nic moc. Pak jsme se přidali k jiným týmům k ohni a udržovali jsme ho až do rána, vlastně jsme se tam jen nahřívali a snažili jsme se něco sníst. Program byl jasný: jíst, pít a udržovat se v teple. Měli jsme sice postavené stany, ale zima nás přesunula k ohništi! 

Měl jsi nějaký svůj osobní cíl, jak chceš Týmovku zaběhnout? Průměrné tempo na kilometr?

Když jsem ze začátku měl veliké rozestupy mezi jednotlivými úseky, tak jsem věděl, že to můžu rozběhnout. Ale já vůbec neběhám na tempo, jenom na pocit. Poslední dobou si dokonce ukazatel tempa na hodinkách často i vypínám. A vlastně ani nevím, jestli jsem tímto výkonem pokořil Strážnickou stovku, kterou mám za 9 hodin a 42 minut. 

Jak jste se motivovali navzájem? A s jakými pocity jste proběhli cílem?

Já jsem je motivoval, ale spíš jsem je musel krotit! Hlavním cílem bylo dát to, uběhnout to! Krotil jsem je, aby neběželi tak vysoké tempo a nechali si sílu na další úseky, aby si to pohlídali a vydrželi až do konce. Nikdo z nich ještě nikdy neběžel s čelovkou v noci, to byla hodně velká novinka pro ně. Byli úplně zničení, nechtěli třeba i do dalších okruhů, ale hecovali se a šli do všeho! Zvládli to skvěle hlavou a zpomalovali pak hodně, ale s tím se dalo počítat.

A v cíli? Tam jsme byli fakt hodně unaveni na to se radovat. Na vyhlášení už jsme si to alespoň uvědomili. Já jsem na tom byl fakt špatně. Víc si vždy užívám samotný běh, než abych zažil pocit štěstí v cíli, to se mi úplně nestává. Ale tentokrát jsem byl rád, že to máme za sebou...

Co doprovodný program, měli jste ambice se zúčastnit alespoň něčeho?

Já jsem se na něj moc těšil, měl jsem tam rodinu a dvouletou dceru. Ale k tomu závodu nebyl moc čas, my jsme si docela naložili. Pauzy byly moc krátké! Musím ale říct, že tak velký doprovodný program jsem ještě nikde nezažil. Věřím, že ostatní závodníci si to užili i za nás.

Honzova celková čísla z Týmovky: 

31 let

94 km

9 úseků

9h 28 min 30 s na trase

20 hodin 41 minut 22 vteřin (celkový čas týmu Pozvracíme lesy)

Honzo, ať Ti to běhá s větrem o závod a vy, pokud byste chtěli být jako Honza a zaběhnout si také nějaký ten ultra, tak máte příležitost na Běhej lesy Jizerská, v rámci které se na konci srpna běží trasa slavného běžkařského závodu, Jizerská 50, ale po svých! Přihlas se na www.behejlesy.cz a buď v tom s námi, parťáku!