Příběh běžce: Tomáš Pelikán - Od sto (kil) ke sto (kilometrům)!
Začínal 10sekundovým během na pásu s totálním odporem a vyčerpáním. Zlomilo se to prvním výběhem venku! Shodil 30 kg, propadl běhu, pak Běhej lesy a nyní volí vždy tu nejdelší trasu z každé ze zastávek Běhej lesy. Jediné, co se za celou dobu nezměnilo, je cíl. Běhá pro radost ze samotného běhu, a to za všech okolností.
Tomáši, jak jsi doběhl na svou startovní čáru seriálu Běhej lesy?
Po asfaltu! V mých běžeckých začátcích mi trailový běh vůbec nic neříkal. Běhal jsem téměř výhradně po silnici a prvně se odhodlal přihlásit na závod v roce 2018. Se samotným závoděním jsem neměl žádné zkušenosti, a tak jsem si chtěl trasu proběhnout nanečisto. A jak už to tak bývá, shodou okolností jsem se dostal do skupiny Rozběháme Prahu, která pořádala předzávodní proběhnutí po trase. A bylo rozhodnuto!
Chytlo tě to?
Úplně mě to pohltilo, běh v přírodě se od té doby stal nedílnou součástí mého běhání a postupně převažoval nad běhy po asfaltu a ve městě. A Rozběháme Prahu? Na tuto tréninkovou skupinu nedám dopustit a startuji za ni hrdě na všech závodech!
Jak jsi se k běhání dostal?
Vlastně až velmi pozdě a celkem náhodou. Běh mi od malička připadal nezáživný a ani jsem běhat neuměl. Radši jsem jezdil na kole a chodil do fitka. Bohužel náročná práce a nezdravý životní styl si vybraly svou daň a já jsem pár let před čtyřicítkou vážil a vypadal jako malý hroch. Silná vůle a pomoc trenéra mi pomohly na přelomu zimy a jara 2017/2018 shodit téměř 30 kilo a poměrně úspěšně se dostat ke zdravějšímu životnímu stylu.
Zařadil jsi tedy i běh?
Ano, součástí pravidelných cvičení s trenérem byly i první běhy na pásu. Ty se zpočátku daly počítat na vteřiny, postupně přešly k několika minutám až po kilometry. Zásadní zlom však nastal s prvním výběhem venku v dubnu roku 2018. Od té doby jsem běhu propadl úplně.
Svou závodní kariéru pod křídly seriálu Běhej lesy jsi odstartoval v Lednici. Čím si tě získala?
Přesně tak, závod v roce 2020 byl pro mě zásadním. Vangelis… atmosféra před startem, kde by se napětí dalo krájet… Kdo to nezažil, nepochopí! Kvůli těmto zcela nepopsatelným okamžikům se vyplatí na závody jezdit.
Tím druhým faktorem pak byla náročnost samotného závodu, ač Lednice není zrovna kopcovitý závod, tak několikadenní déšť před závodem udělal své a do závodu vložil naprosto jiný rozměr. Něco, co na asfaltu nezažiješ, a co dělá Běhej lesy unikátním seriálem.
Lednicí to nekončilo, ale začínalo. Kam jsi zamířil potom?
Za srdce mě chytly postupně i další závody - Karlštejn, padesátka na Jizerské a noční závod v Boleticích mě přesvědčily o tom, že v roce 2021 absolvuji celou sérii a doběhnu si pro prvního osmeráka.
A stalo se! V roce 2020 jsi běžel 4 závody, v roce 2021 osm a za loňskou sezonu jsi také hrdým osmerákem. Jak se vyvíjí sezona letošní?
V letošní sezóně bohužel vypadl individuální závod na Vysočině, takže bych rád v seriálu Běhej lesy dokončil alespoň „sedmeráka“. Dál se vydám na Moravský Ultramaraton, Krakonošovu 100 a Pražského Kelta. No a pokud to jen trochu půjde, tak se pokusím si připsat několik dalších maratonských čárek.
S kým se na závody vydáváš?
Pokud je to možné, tak mě na závody doprovází rodina. Jedeme pak na celý víkend, a tak závod není jediným cílem cesty. V lokalitách, kde se Běhej lesy pořádají, je spousta míst, která stojí za vidění, a to i opakovaně. Většinou jedna víkendová návštěva nestačí!
Čím si tě Běhej lesy získalo, co se ti na koncepci běhů v přírodě líbí?
Běh a příroda je to nejlepší možné spojení. V kombinaci s lokalitami, ve kterých se Běhej lesy běhá, dělá z každého závodu velký zážitek. Rovněž přístup série Běhej lesy k udržitelné a enviromentální politice je mi velmi sympatický, pořádat takto velké akce v přírodě tak, aby po závodě nezůstala zdevastovaná krajina, není jednoduché. Zrušení plastových kelímků, používání ekologických a recyklovaných materiálů a výsadba nových stromů za každý absolvovaný závod ukazuje, že lze uspořádat velkou běžeckou akci i mimo město. Vynechat rozhodně nemůžu celkovou skvělou atmosféru na závodech Běhej lesy, myslím, že speciálně kvůli ní se spousta běžců na závody vrací.
Tomáši, vyšvihl jsi se doslova z nuly na sto, a to v průběhu pár let. Jak vnímáš svou proměnu v čase a jaké jsou tvé další cíle?
Moje cíle se postupně měnily. Když jsem začal běhat, tak byl jediným cílem samotný běh, a to je asi jediný cíl, který se za celou dobu nezměnil.
Stejně jako jiní začínající běžci jsem chtěl uběhnout pětku, desítku, půlmaraton…
Ale s jídlem roste chuť, a tak se mi zachtělo si zaběhnout první maraton před čtyřicítkou. V červenci loňského roku jsem si splnil další sen a úspěšně jsem absolvoval Moravský UltraMaraton, který jsem měl dlouho v hlavě (jedná se o nejdelší a nejtěžší etapový závod na 7 maratonů v 7 po sobě následujících dnech). Další konkrétní nový cíl nyní nemám, ale pro letošek toho je víc než dost! Do budoucna bych rád vyzkoušel kratší distance v triatlonu.
Dnes už saháš vždy po nejdelší trase, kterou zastávka Běhej lesy nabízí. Jak vypadá tvůj trénink?
Jelikož rychlostí moc neoslním, začal jsem se více soustředit na vytrvalost a běhy na delší vzdálenosti. Na Běhej Lesy vždy běhám nejdelší možnou trasu, která je v rámci závodu vypsaná. Velmi mě potěšilo, když v roce 2021 přibyly k letní Jizerské 50 i další maratonské tratě. Úplně spokojený bych byl, kdyby maratonská trať byla v rámci každého závodu Běhej lesy. V současné době cíleně netrénuji, ale běhám pro radost z běhu samotného, moje týdenní objemy se pohybují mezi 50 a 100 km převážně trialového běhu.
„Na Běhej lesy a běhu obecně je skvělé, že spojuje lidi, kteří by se za jiných okolností nepotkali a nestali se přáteli." říká Tomáš Pelikán.
Přidej se i ty k lesní smečce a postav se na startovní čáru třeba právě vedle Tomáše, svou první šanci máš na Bílé 12. srpna, nebo koncem prázdnin na startu věhlasné Jizerské 50.
Mrkni se na Tomášovy zážitky z běhu na sociálních sítích:
Facebook: https://www.facebook.com/tpelikan
Instagram: https://www.instagram.com/tomas_pelikan/