Příběh běžce – Veronika Peroutková: Čím déle závod trvá, tím intenzivnější je ten zážitek

Co jsi řekla partnerovi na to, že vás přihlásí na celý seriál Běhej lesy?

Řekla jsem si proč ne, zvedne mě to znovu z gauče a procestujeme díky tomu naši republiku. Oba nás baví běhat v přírodě, a navíc můj první běžecký závod byl právě na Běhej lesy v Jizerkách. Díky tomu nápadu jsem získala zase motivaci k běhání.

Takže se z tebe v roce 2022 stala Osmeračka. 

Přesně tak, i když to bylo na hraně. Před posledním závodem v Boleticích jsem si zranila nohu a do cíle extra dlouhé trati jsem došla jako předposlední. A ano, mohla jsem se přihlásit na kratší, ale to by nebylo ono. Potřebovala jsem bojovat do poslední chvíle.

Všechny závody jsi odběhala na dlouhé nebo dokonce ultramaratonské vzdálenosti. Vybírala sis délky závodů sama nebo tě jen partner nechtěl podceňovat? 

Já jsem obecně všechny závody, co jsem kdy běžela, vybírala spíš delší. Víc mě baví, takže jsem přirozeně tíhla k delším běhu a tam, kde byla možnost extra dlouhé trasy, tak jsme si řekli, proč to nezkusit – čím déle závod trvá, tím intenzivnější je ten zážitek.

To je krásná taktika. Díky závodům jsi procestovala téměř celou republiku, kde se ti líbilo a běhalo nejlíp?

Každá trasa má něco do sebe, ale nejvíc se mi líbila trať na Vysočině, samozřejmě ta extra dlouhá. Byla nejvíc trailová, opravdu hodně lesní cesty, kameny, kořeny, žádný asfalt. A navíc to byl v té době můj nejdelší běh, první zkušenost s ultramaratonskou trasou. 

A jaké jsi měla pocity při své ultramaratonské premiéře?

Hrozně ráda na ten závod vzpomínám. Běželo se mi strašně dobře, energie mi vydržela až do cíle, všechno si sedlo, jak mělo. Díky téhle zkušenosti jsem měla chuť běhat víc dlouhé trasy. Doběhla jsem tehdy bez systematického tréninku a na prvním dlouhém závodě na čtvrtém místě mezi ženami. Tak jsem si řekla, tohle by mi mohlo jít.

Tvoje konto s počtem několika ultramaratonů potvrzuje, že to byla trefa do černého. Kdy jsi v sobě objevila běžecké srdce?

Já jsem začala s kamarádkami někdy v 18 letech, abychom si udržely postavu. Bylo to takové popobíhání bez závodů. Až po několika letech jsem se přihlásila na první závod Běhej lesy v Jizerkách. To bylo v roce 2016 a od té doby jsem sem tam běžela nějaký závod, ale maximálně půlmaratonské vzdálenosti.  Navíc mě po nějaké době zastavilo mateřství. No a pak přišel můj partner s návrhem odběhnutí celého seriálu a znova to nastartoval.

Jak zvládáš skloubit dvě tak časově náročné aktivity jako je mateřství a trénink?

Občas je to pěkně těžké. Dcera moc nechodí do školky, takže trávím většinu času s ní. Nejvíc mi pomáhá partner, který si může časově přizpůsobit svou práci. V podstatě si plánuji tréninky podle toho, jak pracuje. Funguje to tak, že nejdříve jde běhat jeden, pak druhý a u dcery se vystřídáme. Věřím, že kdo chce, tak si to nějakým způsobem zařídí a čas si najde. Je to o nastavení chodu domácnosti. Tím, že tímto způsobem trénuje i partner, tak má naštěstí pochopení.

Na ultramaratonské závody už se musíš zodpovědně připravovat a nepodceňovat trénink. Jakým způsobem trénuješ? Nebo máš dokonce svého trenéra? 

Dřív jsem chodila prostě jen běhat bez strukturovaných tréninků. Ale po nějaké době mi přišlo, že jsem přirozeně líná a stagnuju, nedokážu si ten trénink poskládat, aby měl hlavu a patu. Tak jsem si řekla, že pokud se chci posunout a zlepšit, tak bude trenér nevyhnutelný. Takže ano, teď nově od ledna mám trenérku i tréninkový plán. A je to mnohem časově náročnější než dřív. Běhám 5-6x týdně mnohem větší objemy než jsem byla zvyklá a k tomu posiluji. 

Veru, nejen za závody, ale i za tréninkem se vydáváš do zahraničí - například v rámci rodinné dovolené. Jak k tomu přistupuje tvůj partner? 

Díky tomu, že trénuje stejně jako já, tak si nic nevyčítáme a chápeme se navzájem. Partner je narozdíl ode mě ochotný si přivstat a odběhá si klidně brzy ráno. Já bych byla možná taky ochotná, ale bojím se. Jemu nevadí běhat v lese i potmě. Takže se brzy vrátí, jdu já a pak jsme celý den spolu a máme společný rodinný program. My většinou na dovolenou jedeme s tím, že to bude částečně jako takové soustředění a vybíráme podle toho i destinaci. Ono trénování zase tolik času nezabere. Jen to chce trochu promyslet dopředu. 

Závody jsou pohoda, zážitek, ale s rodinou i trochu plánování. Jak funguje v tvém případě takové rodinné závodní cestování?

Závody vybíráme podle toho, kde jsou, aby se nám místo líbilo a závod byl trochu i naše dovolená. Vždycky s sebou bereme hlídací babičku nebo dědečka. Oni mají radost, že jsou s námi na dovolené a my díky tomu můžeme společně trénovat i závodit. Dceru baví nám fandit. Někdy běžíme společně do cíle a křičí u toho: “Makej, mami, makej!”.

Když jsme u toho společného závodění, soupeříte spolu s partnerem?

Závodíme sice společně, ale každý běží po svém a fandíme si navzájem. Většinou je rychlejší partner, ale největší soupeřky jsou pro mě ostatní holky. V tomhle případě jsem soutěživá. Jakmile před sebou vidím běžkyni, musím ji dohnat. Ale nemám potřebu závodit s chlapama. Ani s tím mým. 

Hodně běžců má svoje předzávodní rituály, taky máš nějaké?

Nejsem nijak pověrčivá a žádné rituály nedělám. Naopak se na většinu českých závodů hlásím na poslední chvíli nebo až na místě. Takže na předzávodní přípravu ani rituály nezbývá moc času. Ten dlouhodobý trénink směřuju jen na ultra závody v zahraničí, kam se hlásím s velkým předstihem několik měsíců předem. 

Tvůj kalendář musí být pěkně nabitý. Na jaké výzvy směřuješ trénink v letošním roce?

Největší letošní výzvou je stokilometrový závod v Toskánsku. To už považuji opravdu za ultra. V létě mám závod na Tenerife a v rakouských Alpách. Oblíbila jsem si závody ze světové série UTMB a ráda je zkouším v různých zemích. Určitě zkusím i nějaký závod u nás, ale zatím nic neplánuji, když bude volný víkend a pěkné počasí, tak se tomu nebráním. 

Čeho si nejvíce ceníš na závodech Běhej lesy nebo se ti na nich nejvíce líbí?

Mně se vždycky líbila ta atmosféra velkého závodu, ale zároveň se zachováním rodinného ducha. A taky oceňuji zázemí, kde můžeš dobře trávit čas před startem i po závodě. Díky stánkům partnerů je možné si třeba vyzkoušet boty nebo hodinky a taky si dát něco dobrého.

Jako zkušená parťačka lesní smečky prozraď, proč by se nikdo neměl bát zkusit závod s Běhej lesy?

Protože si každý může zvolit různou délku trasy, navíc většina z nich není tak technicky náročná a je to ideální start, pokud chce někdo první zkušenost se závodem v přírodě, s trailovým běháním. Já jsem vážně vděčná, že jsme to celé zaběhli a probudilo to ve mě lásku k ultraběhání. 

Buď jako Verča, pojď v sobě také probudit běžeckého ducha a staň se Osmerákem 2024! Začít můžeš hned královským Karlštejnem 20. dubna. Více o závodě a registraci najdeš na www.behejlesy.cz.